Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

Obec Dírná se nachází necelých 10 km východně od Soběslavi v okrese Tábor v Jihočeském kraji. Obcí protéká Dírenský potok.
První zmínky o Dírné pocházejí z r. 1354, kdy ji drželi Oldřich Pluh a Jošt z Dírného, resp. z r. 1397, kdy je doložen Mikuláš Růt z Dírného. Růtům z Dírného statek náležel dlouho – až do r. 1620. Seděli na místní tvrzi, která se však poprvé výslovně připomíná až r. 1545. Po Bílé hoře odešel Bohuslav Růt do Saska a Dírná připadla Vratislavům z Mitrovic (1624). Ti starou tvrz postupně přebudovali; stavební vývoj objektu v podstatě završila jeho razantní barokní přestavba Františkem Adamem Vratislavem z Mitrovic v letech 1757 – 1759, na niž navázalo zřízení parku (1759 – 1761). Vratislavům byl zámek komunistickým režimem zkonfiskován, po r. 1989 však opět vrácen; v letech 1994 – 1995 jej staronoví majitelé nechali upravit na penzion.
Kostel svatého Vavřince
více  Zavřít popis alba 
  • letos v červnu
  • 7 zobrazení
  • 2
  • 00
Hluboš je obec v okrese Příbram, asi 5 km jižně od Jinců a 7 km severně od Příbrami, v údolí říčky Litavky. První zmínky o obci jsou z roku 1355. Odehrály se zde 2 bitvy – 8. září 1422 husitská bitva příbramských a Hanuše z Kolovrat. Příbramští byli tehdy poraženi (dodnes se místo bitvy jmenuje „V zabitých“). Druhá bitva byla na jaře roku 1611, kdy do Čech vpadli Pasovští. Roku 1546 byla místní tvrz přestavěna na zámek. Koncem 17. století zde byl vystavěn kostel Nejsvětější Trojice. Zámek Hluboš byl prvním rekreačním sídlem prezidenta T. G. Masaryka po vzniku Československé republiky. Masaryk zde s rodinou pobýval v letech 1920 až 1921, poté se prezidentským letním sídlem stal zámek v Lánech. V hlubošském zámku je zpřístupněna expozice připomínající pobyt Masarykových.
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2016 až červen 2019
  • 65 zobrazení
  • 3
  • 00
Silueta pseudogotického zámku Orlík, odrážející se ve vodách Orlické přehrady, patří ke známým scenériím České republiky. Zvláště pak o letní rodinné dovolené na této přehradě si lze vhodnější cíl výletu v okolí sotva představit.

První zmínka o vybírání cla na řece Vltavě pochází z roku 1253. Nad brodem řeky na cestě z Milevska do Mirovic sloužil tomuto účelu hrad, založený patrně králem okolo poloviny 13. století. První zmínky o něm z let 1287 – 1288 svědčí o tom, že mezi královskou posádkou Orlíku a lidmi pražského biskupa Tobiáše z Bechyně panovaly velmi napjaté vztahy. Docházelo i k ozbrojeným srážkám a hrad posloužil jako místo, kam se svážela kořist a kde byli drženi zajatci. První přímá zmínka o Orlíku je nicméně až v listině z roku 1357, kdy jej král Karel IV. udělil v manství Jetřichovi z Portic. Ten patřil k nejvýznamnějším postavám politické scény své doby: zastával pozice nejvyššího kancléře Království českého, probošta vyšehradského a biskupa mindenského. Jetřich z Portic postoupil Orlík s královým svolením roku 1360 svému synovci Jetřichovi mladšímu, purkrabímu na Vyšehradě. Roku 1369, patrně po smrti nového majitele, udělil Karel IV. hrad Hyncíkovi Pluhovi z Rabštejna, který se později stal jedním z oblíbenců jeho syna Václava. Roku 1395 vyměnil Hyncík Pluh Orlík se Zikmundem Hulerem za hrad Boršengryn (u Kynžvartu). Zikmund Huler patřil sice rovněž k milcům krále Václava, avšak roku 1405 byl poté, co jej jeho nepřátelé před králem falešně obvinili ze zpronevěry, odsouzen a popraven. Hulerův bratr Ondřej prodal hrad s příslušenstvím roku 1407 Petru Zmrzlíkovi ze Svojšína, nejvyššímu mincmistrovi Království českého. Zmrzlíkové ze Svojšína, kteří hrad drželi až do roku 1514, na něm sídlili a zasloužili se i o jeho přestavbu. Petr Zmrzlík (zemř. roku 1421) a jeho synové Petr, Václav a Jan patřili k vyznavačům husitství; dokonce do té míry, že roku 1422 byl jejich hostem na Orlíku sám Jan Žižka z Trocnova, který zde napsal výzvu Domažlickým, aby se postavili na odpor křižákům a domácím nepřátelům. Roku 1427 však přešli Zmrzlíkové na nepřátelskou stranu, za což jim císař Zikmund udělil do zástavy statky Kostelec, Tochovice a Rožmitál. Jaroslav Zmrzlík, držitel Orlíku od roku 1457, patřil ke straně krále Jiřího, zatímco majitelé sousedního Zvíkova – Rožmberkové a od roku 1475 Švamberkové – stranili Matyáši Korvínovi. Obě strany si vzájemně škodily. Posledním z rodu Zmrzlíků byl Jaroslavův vnuk Václav, který zemřel roku 1567. Orlík držel od roku 1501; poté, co hrad v roce 1508 zničil požár, se odstěhoval do Lnářů a roku 1514 prodal panství s královým souhlasem Kryštofovi ze Švamberka. Ten získal na Orlík právo dědičného držení. Kryštof ze Švamberka hrad s velkým nákladem opravil a přestavěl, takže se stal jedním z center rozsáhlého švamberského majetku. K orlickému panství tehdy patřilo 5 dvorů, 2 pivovary, 3 městečka a 51 vsí. Další renesanční přestavby na Orlíku provedl po roce 1575 Kryštof II. ze Švamberka (zemř. 1582). Petr ze Švamberka se za stavovského povstání v letech 1618 – 1620 postavil proti císaři, za což mu byl majetek po Bílé hoře zkonfiskován. Orlík měl tehdy vojenskou posádku; císařským vojskům se vzal počátkem dubna 1621. Orlické a zvíkovské panství získal koncem roku 1622 Adam ze Šternberka, avšak ten již v dubnu 1623 zemřel a obě panství koupil věrný straník Habsburského domu, kníže Jan Oldřich z Eggenberka. Ten vypomáhal peněžně císaři v předchozích letech při potlačování povstání, za což obdržel darem panství krumlovské, netolické a prachatické. Roku 1623 byl povýšen do stavu říšských knížat a roku 1628 jmenován vévodou krumlovským. Eggenberkové Orlík drželi až do roku 1717, kdy jej prodali Schwarzenberkům. Za Eggenberků Orlík jako sídlo majitelů nesloužil a situace se nezměnila ani za Schwarzenberků, kdy si roli nejvyššího správního centra podržel Krumlov. Přesto se zde často upravovalo a dostavovalo. Roku 1802 se rod rozdělil na dvě větve a mladší z nich sídlila právě na Orlíku. Tehdy také zažil zámek patrně období své největší slávy, protože se stal domovem zakladatele orlické větve, rakouského polního maršálka Karla Filipa Schwarzenberka (1771 – 1820). Ten je ve světové historii znám především svým vítězstvím nad Napoleonem v „bitvě národů“ u Lipska roku 1813. Roku 1802 zámek vyhořel, ale Karel Filip jej nechal opravit a přistavět třetí patro. Interiéry zámku byly upraveny v empírovém slohu. Když se v polovině 19. století rozhodla hlavní rodová větev nákladně přebudovat Hlubokou v tehdy se prosazujícím romantickém novogotickém slohu, nemohli jejich orličtí příbuzní zůstat pozadu. Regotizace provedená na bázi projektu pražského profesora architektury Bernarda Gruebera v letech 1849 – 1860 sice nedosáhla pompéznosti Hluboké, nicméně i tak naposled výrazně změnila vnější tvářnost Orlíku. Následovala kultivace okolí parkem a výstavba rodinné hrobky v letech 1861 – 1864. Poslední drobné stavební úpravy na zámku provedli orličtí Schwarzenberkové ještě v letech 1937 – 1939. Po čtyřicetiletém intermezzu ve druhé polovině 20. století, kdy zámek zabral stát, je Orlík ve vlastnictví rodu Schwarzenberků i dnes.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.6.2019
  • 29 zobrazení
  • 1
  • 00
Královský hrad Zvíkov na soutoku Otavy s Vltavou je nádhernou ukázkou hradu s obvodovou zástavbou z doby posledních Přemyslovců. Návštěvník Zvíkova nalezne vše – historii, hezkou přírodu i skvostnou architekturu –, takže odtud nemůže odejít zklamán.

Zvíkovský hradní ostroh byl osídlen již v prehistorické době. Archeologické průzkumy lokality z let 1955 – 1959 a 1973 ukázaly, že zde v době laténské stávalo opevněné sídliště, které mohlo být i oppidem. Založení středověkého hradu lze připsat prvnímu dědičnému českému králi Přemyslu Otakarovi I., za nějž však stavba jistě nebyla dokončena a pokračovali v ní ještě jeho syn Václav I. a vnuk Přemysl Otakar II. Každopádně, první zmínka o objektu jako hradu je již z roku 1234 a brzy nato – roku 1249 – zde byli vězněni účastníci vzpoury proti Václavovi I.: jeho syn králevic Přemysl Otakar II. a pražský biskup Mikuláš. Odboj nakonec skončil smírem, kdy se vzpurný syn musel pokořit svému otci. Na hradě, zmiňovaném roku 1250 pod módním německým názvem Kliengenberg, jsou doloženi jeho první purkrabí: Konrád (1238), Vlček (před rokem 1243) a Hirzo (do roku 1259). Již od samého počátku se hrad snažil získat mocný jihočeský rod Rožmberků, který vyvrcholil v letech 1285 a snad i 1287, kdy byl neúspěšně obléhán Závišem z Falkenštejna. Cíle nakonec dosáhl Jindřich z Rožmberka, kterému se podařilo hrad získat od Rudolfa Habsburského do zástavy. Na tento počin navázali další Rožmberkové po roce 1307, kdy se jim – byť vždy pouze jen doživotně – podařilo získávat Zvíkov do zástavního držení. Za Jana Lucemburského byly motivem zejména finanční půjčky, které králi obratně poskytoval Petr z Rožmberka. Karel IV. sice roku 1355 zařadil Zvíkov do 6. článku zákoníku Majestas Carolina, tj. mezi hrady za žádných okolností nezcizitelné, nicméně v praxi se tato snaha příliš neprosadila. Král Václav IV. ustanovil purkrabím na Zvíkově Jana Hájka z Hodětína a na hradě byla zavedena povinná vojenská služba početných zvíkovských manů. Hrad si pak po celé 15. století držel status významné vojenské pevnosti, která přečkala i obležení husity v roce 1429. Jako reakci na ně přistoupili Rožmberkové, kteří Zvíkov získali od císaře Zikmunda do zástavy roku 1431, v letech 1437 – 1457 k zesílení hradního opevnění. Zvíkov se stal v té době místem důležitých politických jednání. Roku 1473 přenechal Jindřich z Rožmberka zvíkovskou zástavu s milevským klášterstvím svému strýci Bohuslavovi ze Švamberka. Za Švamberků začala vojenská funkce hradu pomalu ustupovat do pozadí; Švamberkové zde provedli řadu úprav směřujících ke zvýšení obytného standardu a hrad se stal centrem společenských radovánek vrchnosti 16. století. Roku 1574 prodal královská komora zvíkovské panství Kryštofovi ze Švamberka, takže Zvíkov jednou provždy přestal být královským majetkem. V roce 1617 zdědil rodové statky Petr ze Švamberka, který se aktivně zúčastnil českého stavovského povstání v letech 1618 – 1620. Hrad tehdy dostal početnou vojenskou posádku a naposled se stal významnou pevností. Zvíkovská posádka se nevzdala ani po Bílé hoře a proto byl Zvíkov v roce 1622 jako poslední stavovská pevnost císařským vojskem, obležen, dobyt a vydrancován. Nový majitel – Oldřich z Eggenberka – jej sice nechal opravit, ale postupný úpadek hradu již zastavit nedokázal. Eggenberkové Zvíkov využívali pouze utilitárně a situaci nezměnili ani Schwarzenberkové po roce 1719, kdy se centrem panství stal Orlík. Roku 1751 hrad vážně poškodil požár, avšak ještě byl opraven a roku 1777 dostal most přes příkop před Píseckou branou. Postupně ale chátral a v prvé polovině 19. století byl již zříceninou. O její částečnou opravu se pod vlivem romantismu pokusil v letech 1840 – 1844 kníže Karel Schwarzenberk a k dalším úpravám – zejména hradního jádra – bylo přistoupeno po roce 1880. V 19. století inspiroval Zvíkov řadu českých umělců, mj. malíře Mikoláše Alše a dramatika Ladislava Stroupežnického. Od roku 1948 je držitelem hradu stát. Za této éry byla hradu věnována mimořádná péče a bylo přistoupeno k jeho téměř komplexní rekonstrukci. Zdaleka ne všechny aspekty této rekonstrukce lze hodnotit pozitivně; je však také pravdou, že tím byla cenná památka jednou provždy zachráněna pro budoucí generace.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.6.2019
  • 21 zobrazení
  • 1
  • 00
Milevsko je město v okrese Písek v Jihočeském kraji, severovýchodně od Písku a západně od Tábora na Milevském potoce.
Milevský klášter je premonstrátský klášter na severovýchdoním okraji města Milevsko, okres Písek. Byl založen mezi lety 1184 a 1187, jedná se tak o nejstarší klášter na jihu Čech. Založil jej Jiří z Milevska. Na jeho výstavbě se podílel i budoucí opat Jarloch se svými řeholníky. Čtyři roky po jeho založení klášter vyhořel. V době husitských válek byl klášter vypleněn. Tehdejší opat kláštera veškeré cennosti ukryl na hradě Příběnice, ale po dobytí Příběnic došlo ke zničení i těchto cenností.
Kostel svatého Jiljí v Milevsku je římskokatolický hřbitovní filiální kostel postavený v románském slohu. Nachází se uprostřed současného hřbitova v sousedství areálu milevského kláštera.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.6.2019
  • 6 zobrazení
  • 1
  • 00
Kámen je původně gotický hrad ze 13. století ve stejnojmenné obci v okrese Pelhřimov v Kraji Vysočina, který stojí na rozsáhlém skalisku, podle kterého nese své jméno.

Původně gotický, později barokně a romanticky přestavěný hrad Kámen stojí nad stejnojmennou obcí. Jméno získal podle skály, na níž byl vybudován a která jej činí zdáli viditelným. Dnešní využití objektu je významně spjato s motocyklovým sportem, protože pod hradem vedla první závodní motocyklová trať v Čechách a i Mezinárodní motocyklová federace byla založena v nedalekém Pacově. Hrad Kámen je tak zajímavý nejen pro milovníky historie a středověké architektury, ale i motocyklového sportu – je zde deponována známá expozice motocyklů s unikátními exponáty.

První zmínka o hradu Kámen, který musel vzniknout nedlouho předtím, pochází z roku 1316, kdy se připomíná Nemír z Kamene. Další zpráva o Kameni se váže ke Zdíkovi z vladyckého rodu Tluksů z Vokova. Tluksové vlastnili Kámen s malou přestávkou až do roku 1437. Za Jindřicha z Ziegelheinu byl v letech 1356 – 1366 přestavěn hradní palác. Roku 1437 koupil Kámen Purkart ze Žirovnice. Za něj se na Kameni konala roku 1450 schůzka Jiřího z Poděbrad s Oldřichem z Rožmberka, na níž uzavřeli mír. Roku 1456 postoupil Purkart ze Žirovnice hrad Trčkům z Lípy a od té doby se jeho majitelé rychle střídali. Kolem roku 1523 koupil Kámen Petr Malovec, jehož potomci jej drželi až do počátku 18. století. Jan Kryštof Malovec nechal hrad roku 1673 přestavět barokně. Po Malovcích se v držení Kamene střídaly různé cizí – převážně německé – rody. Mezi nimi vynikl Václav Enis z Atteru (skotského původu), který nechal hrad v letech 1860 – 1870 pseudogoticky přestavět. Roku 1948 byl hrad Kámen zestátněn a roku 1964 se stal majetkem města Pelhřimova. Dnes se nachází ve vlastnictví kraje Vysočina.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 21.6.2019
  • 14 zobrazení
  • 1
  • 11
Choustník je zřícenina hradu asi jeden kilometr východně od stejnojmenné obce v okrese Tábor.

Hrad Choustník, jehož mohutné zříceniny korunují vrchol vysokého kopce jihovýchodně od Tábora, je v českém prostředí ojedinělou ukázkou tzv. dvojhradu a současně i příkladem jedné z raných reakcí stavebníků na rozvoj dělostřelectva v době husitské. Koruna zpřístupněné hradní věže nabízí daleký výhled do okolí. Z hlediska turistiky je tak hrad Choustník objektem zajisté dostatečně atraktivním.

Hrad Choustník založil před r. 1262 šlechtic Beneš, předek roku, který se pak po Choustníku psal. Benešovi potomci vlastnili Choustník do r. 1322; tehdy jej bratři Beneš a Jan z Choustníku výměnou přepustili Petrovi z Rožmberka. Hrad Choustník byl už tou dobou výstavnou středověkou pevností, mocní Rožmberkové však na něm nesídlili. Odolnost hradních opevnění, ještě zesílených koncem husitských válek Oldřichem z Rožmberka, nebyla nikdy vojensky prověřena a pevnému hradu se, jak tomu nezřídka bývalo, staly osudnými doby míru. Ještě r. 1593 byl hrad Choustník v relativně dobrém stavu, ale poté, co jej r. 1597 Petr Vok z Rožmberka prodal Jiřímu Homutovi z Harasova, byl poručen svému osudu. Jako pustý byl Choustník označen již r. 1614 a chátral až do r. 1925, kdy Raul Rohan de Guémenée jeho zříceninu prodal Klubu českých turistů. Klub českých turistů pak zahájil proces postupné restaurace spojené s konzervací dochovaného zdiva, který pokračoval i v dalších desetiletích 20. století.
více  Zavřít popis alba 
  • 21.6.2019
  • 10 zobrazení
  • 1
  • 00
Kardašova Řečice je malé město ležící v severozápadní části okresu Jindřichův Hradec, západně od okresního města. Název města vznikl dle nedalekého rybníku Kardaš a potoku Řečice, který z tohoto rybníku vytéká.

Farní kostel Narození sv. Jana Křtitele je gotická sakrální stavba v Kardašově Řečici, která byla postavena ve 14. století. Kostel začal vznikat okolo roku 1380, ve 14. století. Na jeho místě dříve stál kostel románského slohu, z něhož se do dnešní doby dochovala sakristie. Poslední dostavby se kostel dočkal v roce 1620 - toho roku byla postavena gotická věž. Do dnešní podoby byl přestavěn po požáru v roce 1814.
více  Zavřít popis alba 
  • 20.6.2019
  • 8 zobrazení
  • 2
  • 00
Třeboň je město v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji, východně od Českých Budějovic, v Třeboňské pánvi na Zlaté stoce mezi rybníky Svět a Rožmberk.
Třeboňský zámek patří k největším zámeckým komplexům v České republice. O jeho rozsahu svědčí více než 100 obytných místností. Budovy Třeboňského zámku tvoří západní čelo Masarykova náměstí, na které zámecký areál plynule navazuje.
Pivovar Třeboň je pivovar prodávající pivo pod obchodní značkou Bohemia Regent. Nachází se v historickém jádru města Třeboň.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • letos v červnu
  • 24 zobrazení
  • 1
  • 11
Obec Horní Stropnice se nachází asi 12 km jihovýchodně od města Trhové Sviny v okrese České Budějovice.

Kostel svatého Mikuláše v Horní Stropnici pochází ze začátku 13. století a byl vystavěn původně v románském slohu. Roku 1486 byl společně s obcí vypálen a hlavní loď byla přestavěna v gotickém slohu. Následovalo doplnění renesančního vchodu a barokní sakristie. V 90. letech 20. století prošel důkladnou opravou.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 20.6.2019
  • 8 zobrazení
  • 2
  • 11
Tvrz Cuknštejn je středověké panské sídlo nacházející se poblíž vesnice Světví, na katastrálním území vsi Údolí, součásti města Nové Hrady v okrese České Budějovice. Cuknštejn je nádherná pozdně gotická tvrz vzácně zachovaným dokladem sídla nižší české šlechty na sklonku středověku. Vzhledem k probíhající rekonstrukci je tvrz přístupná pouze po předchozí dohodě s majitelem.

Tvrz Cuknštejn si v letech 1488 – 1491 postavil na půdě příslušející ke statku Světví vladyka Vilém Pouzar z Michnic. Roku 1491 se již po ní psal. Vilém zemřel roku 1496 a jeho dědici drželi majetek hluboko do druhé poloviny 16. století. Nejvýznačnějším z nich byl Oldřich Pouzar, který zastával funkci úředníka na Pražském hradě a jemuž Cuknštejn patřil v letech 1496 – 1549. V letech 1588 – 1592 je jako majitel statku doložen Pavel Boubínský z Újezda a od roku 1597 seděl na Cuknštejně Jiřík Kába z Rybňan s manželkou Kateřinou z Malovic. Za českého stavovského povstání se Jiřík se svojí početnou rodinou uchýlil do Třeboně, kde roku 1620 zemřel. V téže době byl jeho statek popleněn a obsazen císařskými vojáky generála Karla Bonaventury Buquoye, který v oblasti vytáhl proti Švamberkům. Za odměnu a jako náhradu za financování vojska potvrdil císař Ferdinand II. Buquoyovi řadu majetků v oblasti, mezi jinými i Cuknštejn. Tvrz pak náležela k novohradskému panství, které Buquoyové drželi až do roku 1945, kdy bylo zestátněno. Dnes je tvrz soukromým majetkem a není veřejnosti volně přístupná.
více  Zavřít popis alba 
  • 20.6.2019
  • 18 zobrazení
  • 1
  • 00
Vodní nádrž Humenice se nachází na říčce Stropnice nedaleko vesnice Humenice, která je částí obce Horní Stropnice v okrese České Budějovice. Byla vystavěna v letech 1985 - 1988.

Nádrž je dlouhá asi 1,5 km a zatápí plochu 15,6 ha.
více  Zavřít popis alba 
  • 20.6.2019
  • 7 zobrazení
  • 1
  • 00
Hrad Nové Hrady, majetek Vítkovců a posléze Buquoyů, se dochoval ve stejnojmenném městě u Trhových Svinů v okrese České Budějovice v Jihočeském kraji. Nové Hrady sice nejsou objektem který byl znal každý řadový turista, ale ten, kdo je navštíví, jistě zklamán nebude. Milovníci středověkých památek mohou návštěvu Nových Hradů spojit s okružní cestou po blízkých pozoruhodných tvrzích: Cuknštejně a Žumberku.

Nové Hrady byly založeny okolo poloviny 13. století v krajině neprostupných lesů na tzv. vitorazské stezce, vedoucí z Doudleb přes Trhové Sviny a Žár do rakouské Weitry. Prvním jednoznačným dokladem o jejich existenci je listina datovaná 21. května 1279, v níž vystupuje Vítkovec Hogyrius de Gretzen, neboli Ojíř z Nového hradu. Na počátku 14. století patřily Nové Hrady pánům z Landštejna. Roku 1359 prodal Vítek z Landštejna novohradské panství bratřím Petrovi, Joštovi, Oldřichovi a Janovi z Rožmberka za 7.093 kop a 63 grošů. Za Rožmberků panství vzkvétalo – řada majetků k němu byla přikoupena, řada nových vsí byla založena. Obec Nové Hrady byla obehnána hradbami a příkopem a roku 1368 jí byla přiznána městská práva. Snad vrcholu svého rozvoje dosáhly Nové Hrady za mocného Oldřicha z Rožmberka, který se na Nových Hradech často zdržoval a připojil k nim i velešínské panství. Oldřich byl nepřítelem husitů a proto byly Nové Hrady roku 1425 kališníky dobyty a vydrancovány. Byly sice obnoveny, avšak roku 1467 je stihl podobný osud po nenadálém útoku žoldnéřů Zdeňka Konopišťského ze Šternberka. Těžce postižený hrad i město se pak výraznější obnovy dočkaly až za Voka II. a Petra IV. z Rožmberka na sklonku 15. století. Král Vladislav II. Jagellonský udělil městu některá práva a propustil je z královského manství, trvajícího již od dob Jana Lucemburského. Za éry Viléma z Rožmberka se na hradě opět stavělo, pak však přišla katastrofa: 26. června 1573 uhodil do velké věže blesk a následný požár způsobil výbuch střelného prachu, který rozmetal nejstarší část hradu a i ostatní budovy poškodil do té míry, že se hrad stal neobyvatelným. Situace, kterou ještě zhoršilo zemětřesení v roce 1590, byla tak vážná, že se uvažovalo o ponechání hradu svému osudu. Nakonec však poslední z Rožmberků – Petr Vok – přistoupil k jeho důkladné opravě, čímž byl objekt zachráněn. Po vymření rodu Rožmberků roku 1611 po meči, na základě smlouvy z roku 1484 o vzájemném nástupnictví, přešel rožmberský majetek na pány ze Švamberka – konkrétně na Jana Jiřího. Jeho syn Petr ze Švamberka se za stavovského povstání postavil proti císaři Ferdinandovi II. a proto byly Nové Hrady v březnu 1619 nejprve neúspěšně obléhány Dampierem, který vypálil město, a poté i císařským generálem Karlem Bonaventurou Buquoyem. Jeho 17.000 Valonů se po celonočním boji 24. čevence 1619 nakonec třísetčlenná posádka vzdala. Švamberský majetek byl císařem zabaven a jako náhradu za financování vojska připsal Ferdinand II. 6. února 1620 výše uvedenému generálovi panství rožmberské, libějovické, novohradské, Žumberk a Cuknštejn. Tento status quo byl císařem znova potvrzen roku 1623. To však již bylo po smrti generála, který roku 1621 padl v bitvě u Nových Zámků. Nicméně, v držení rodu Buquoy zůstal hrad až do roku 1945, kdy jej převzal stát. Koncem dvacátého století byl zanedbaný objekt rekonstruován a dnes je přístupný veřejnosti.
více  Zavřít popis alba 
  • 20.6.2019
  • 14 zobrazení
  • 2
  • 00
Obec Dráchov se nachází v okrese Tábor v Jihočeském kraji.

Dominantou obce nad řekou Lužnice je zdáli viditelná věž kostela svatého Václava, původně gotického, v němž jsou uloženy náhrobky pánů z Dráchova. Severovýchodně od obce stojí bývalá čtvercová Tvrz Dráchov ze 14. století (1353 sídlo Oldřicha z Dráchova), později sýpka.

Dráchovská tvrz byla postavena asi v průběhu 14. století. V roce 1353 tu sídlil Oldřich z Dráchova a po něm Přibík. V držení jejich potomků zůstala ves i s tvrzí s krátkými přestávkami až do roku 1505, kdy ji bratři Ctibor, Hynek a Václav prodali Kateřině z Minsterberka, jejíž dcera se provdala za Adama z Hradce, čímž byla tvrz přičleněna k jeho řečickému panství.

Jez Dráchov je na kilometru 69,3 řeky Lužnice v obci Dráchov, na polovině cesty mezi Veselím nad Lužnicí a Soběslaví.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.6.2019
  • 14 zobrazení
  • 1
  • 00
Kozí Hrádek je zřícenina gotického hradu východně od Sezimova Ústí v okrese Tábor. Kozí hrádek, malý hrad donjonového typu, proslul jako místo pobytu významného českého církevního reformátora mistra Jana Husa. Návštěva konzervovaných zřícenin Kozího hrádku je minimálně z tohoto důvodu podnikem, který lze rozhodně doporučit.

První zmínka o Kozím hrádku – jinak Kozím – se váže k roku 1377; tehdy náležel Vlčkovi z Kozího. V roce 1391 koupil hrad Jindřich z Hradce, ale již roku 1406 náležel Vilémovi z Újezda. Vrchol své slávy zažil Kozí hrádek za Vilémových synů Ctibora a Jana z Kozího, kdy zde v letech 1412 – 1414 dvakrát pobýval mistr Jan Hus. Ten se zde věnoval kazatelské a literární činnosti a za svého pobytu na Kozím hrádku pravděpodobně sepsal i svá známá díla „De ecclesia“ a „Postila“. Datum ani důvod zániku hradu není znám. V roce 1446, kdy statek získalo město Tábor, se však uvádí již jen ke Kozímu hrádku náležející dvůr a pivovar; další přímá zmínka o hradu samotném je až z roku 1542, kdy je výslovně uváděn jako pustý. V těchto souvislostech se lze domnívat, že byl zničen roku 1438 při válečném tažení Albrechta Rakouského, který se domáhal dědických nároků na český trůn. Základy Kozího hrádku byly v letech 1899 – 1929 vykopány ústeckým učitelem a amatérským archeologem Josefem Švehlou. Tím byla zahájena postupná konzervace a prezentace jeho zbytků, která vyvrcholila nepříliš šťastným „vybetonováním“ zříceniny za komunistického režimu. Komunisté kladli na husitskou epochu velký důraz, a tak byl Kozí hrádek zařazen mezi národní kulturní památky a prezentován jako významný pomník české minulosti. S tím lze ostatně souhlasit. Objekt je dnes přístupný veřejnosti.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.6.2019
  • 15 zobrazení
  • 1
  • 00
Zřícenina hradu Borotína, kdysi sídla pánů z Borotína a po nich Malovců z Pacova, dodnes spoluvytváří výraznou siluetu nízkého návrší nad Starozámeckým rybníkem severozápadně od Tábora. Kontury hradu, odrážející se na hladině rybníka jako v zrcadle, nepůsobí na návštěvníka nijak hrdým ani bojovným dojmem. Ale pozor: právě na tomto místě je třeba dodat, že Borotín náležel k hradům s poměrně kvalitním opevněním a že to potvrdil na sklonku husitských válek, kdy dokázal odolat útoku táborského vojska.

První zmínka o Borotíně pochází z r. 1356, kdy se uvádí v predikátu Vítka z Borotína a jeho syna Mikuláše. Že už tehdy hrad stál, jeví se jako téměř jisté; ba je dost dobře možné, že právě Vítek (původem z rodu pánů z Landštejna) byl jeho zakladatelem. Jan a Heřman z Borotína se na počátku 15. století hlásili k Husovu učení a Mikuláš z Borotína byl od r. 1426 jedním z táborských hejtmanů. R. 1434 však Mikuláš od kalicha odpadl, za což byl borotínský hrad tábority obléhán; neúspěšně. R. 1446 Mikuláš Borotín prodal Janu Malovcovi z Pacova, jehož rod hrad držel do počátku 17. století a za tuto dobu jej přestavěl. Před r. 1613 Borotín získal Kryštof Vojkovský z Milhostic. Kryštofovi synové se zúčastnili stavovského povstání v letech 1618 – 1620, za což jim vzápětí císařské vojsko borotínský hrad a dvůr vypálilo. R. 1623 sjednotila ve svých rukou dílem odkoupené, dílem předtím zkonfiskované borotínské panství Polyxena z Lobkovic a připojila je ke svému panství jistebnickému. Borotínský hrad, označovaný ještě téhož roku jako pustý a spálený, už nikdy obnoven nebyl. Ba naopak, časté lámání kamene ze zříceniny coby stavebního materiálu, např. okolo r. 1840, zkázu hradu urychlilo.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.6.2019
  • 22 zobrazení
  • 1
  • 00
Tábor je město ve stejnojmenném okrese v Jihočeském kraji, 50 km severně od Českých Budějovic na řece Lužnici.
Kotnov je hrad přestavěný na pivovar ve městě Tábor. Nachází se na výběžku ostrožny v jihozápadní části historického jádra města. Nejlépe dochovanou částí hradu je okrouhlá bateriová věž.Hrad založil král Přemysl Otakar II. na ochranu města Hradiště jako městský hrad, který však stál mimo plochu vlastního města. První písemná zmínka však pochází až z roku 1370, kdy město již neexistovalo a místo patřilo pánům z Ústí. Po založení města Tábora byl zapojen do jeho hradebního systému a ve třicátých letech 15. století bylo vylepšeno jeho opevnění. Po požáru v roce 1532 začal být využíván k hospodářským účelům pivovaru, pro jehož potřeby byla postupně zbourána řada hradních staveb.

Kostel Proměnění Páně na hoře Tábor je pozdněgotický kostel nacházející se na Žižkové náměstí v Táboře. Jedná se o halové trojlodí s gotickou síťovou klenbou, vystavěné v 15. a 16. století.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.6.2019
  • 14 zobrazení
  • 1
  • 00
Janov je osada, která se nachází východně od obce Roudná v okrese Tábor.
Kostel sv. Jana Nepomuckého. Kostel byl vystavěn na počátku 18. století.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 19.6.2019
  • 8 zobrazení
  • 2
  • 11
Vesnice Brandlín leží v okrese Jindřichův Hradec, který je součástí Jihočeského kraje. Ves byla dříve samostatnou obcí s převahou českého obyvatelstva evangelického vyznání, od roku 1976 je místní částí obce Volfířov. Leží severozápadně od obce Volfířov v Javořické vrchovině.

Zámek Brandlín byl původně samostatným deskovým statkem s tvrzí, když nejstarším známým držitelem byl Ješek z Brandlína, který zemřel roku 1362. Protože nezanechal mužského dědice, získali majetek Olbramové Brandlínští ze Štěkře, kteří tvrz počátkem 16.století přestavěli na renesanční. Dále se vystřídalo více majitelů, mj. rod Hozlauerů z Hozlau a Černínové z Chudenic, kteří tvrz přestavěli na zámek v barokním slohu. V 18 století patřil zámek Klášteru Zlatá Koruna, rodině baronů Nádherných, následovaly další barokní úpravy. Poslední přestavby jsou známy z let 1934 a 1958. Nyní je zámek po rozsáhlé rekonstrukci a stává se po dlouhé době přístupný veřejnosti. Konají se zde kulturní akce, koncerty a je vyhledávaným místem pro svatební obřady.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.6.2019
  • 6 zobrazení
  • 1
  • 00
Obec Kunžak se nachází v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji, po obou stranách historické zemské hranice Čech a Moravy. Vlastní městečko Kunžak leží v Javořické vrchovině, v oblasti zvané Česká Kanada, na soutoku potoků Struha a Lánský.

Kostel sv. Bartoloměje
Nejstarší zprávy o kostele na tomto místě jsou již z roku 1370. Postupem času byl po několika požárech přebudován do dnešní podoby. Hranolová věž s vlašskou helmou vysoká 24,8 m přibyla v roce 1556.
více  Zavřít popis alba 
  • 18.6.2019
  • 7 zobrazení
  • 2
  • 00
Nová Bystřice je město v okrese Jindřichův Hradec při hranici s Rakouskem.

Kostel sv. Petra a Pavla.
První zmínka o kostele pochází již z roku 1188. Základy kruhové sakrální staby se náchází pod dnešní podlahou. V polovině 14. století byl zcela přestavěn na farní kostel a vznikly nástěnné malby na severní stěně presbytáře. V průběhu let byl však přestavován ještě několikrát. Věž v dnešní podobě pochází z konce 18. století.

Morový sloup se sochou Nejsvětější Trojice.
Morový sloup na Mírovém náměstí z roku 1676 se sochou Nejsvětější Trojice. Postavy jsou umístěny na vysokém toskánském sloupu. Socha byla poničena požárem, znovu vystavěna a v roce 1837 restaurována a pozlacena k zažehnání cholery. Podobnou úpravu má i sousoší ve Strmilově - možná stejný tvůrce (Lichtenberg).
více  Zavřít popis alba 
  • 18.6.2019
  • 8 zobrazení
  • 0
  • 00
Klášter je místní část Nové Bystřice na Landštejnsku na úpatí Českomoravské vrchoviny v jihovýchodních Čechách.
Barokní kostel ze 17. století, který stojí na místě původního vypáleného kostela s klášterem je zasazen do rybniční oblasti a dominuje celému okolí. V těsné blízkosti kostela leží Klášterský rybník a opodál vodní nádrž Osika.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 18.6.2019
  • 12 zobrazení
  • 2
  • 11
Landštejn, založený jako zeměpanský a poté majetek Vítkovců a Krajířů z Krajku, byl postaven jako jeden z prvních středověkých hradů v Čechách; jeho nejstarší části byly vybudovány v románském slohu. Přestože musí být Landštejn klasifikován jako zřícenina, zase tak mnoho do ˝zachovalého˝ objektu mu - díky památkové obnově provedené po roce 1972 - nechybí. Dnes je to turisticky atraktivní objekt, navíc ležící v krajině jihočeských lesů, luk a rybníků, známé jako Česká Kanada.

Hrad Landštejn založil jako protiváhu rakouského hradu na Pomezí patrně král Přemysl Otakar II. Stalo se tak po roce 1222, kdy zemřel moravský markrabě Vladislav a správcem této části země se stal právě Přemysl. Hrad, vybudovaný v románském slohu, byl obyvatelný ještě před rokem 1231. Údolí mezi Landštejnem a hradem na Pomezí tvořilo podle rozhodnutí Fridricha Barbarossy z r. 1179 část hranice mezi českými zeměmi a Rakouskem; procházela jím významná obchodní stezka spojující Čechy s Rakouskem a Itálií. Na počátku druhé poloviny 13. století ovládl Přemysl Rakousko a to mělo pro Landštejn rozhodující význam. Z existující hradní dvojice byl vybrán jako životaschopnější a konkurenční hrad na Pomezí zanikl. Landštejn se brzy dostává do rukou mocného rodu Vítkovců, konkrétně té větve, která měla ve znaku stříbrnou růži v červeném poli a bývá označována jako páni z Landštejna. Jako prvnímu z tohoto rodu patřil Landštejn Oldřichovi, který jej získal někdy před rokem 1259. Nejvýznamnějším členem rodu byl Vilém z Landštejna, který panství převzal v roce 1315. Vilém stál jakožto straník Jindřicha z Lipé v opozici vůči králi Janovi Lucemburskému a proto král v roce 1317 napadl a poplenil jeho statky. Landštejna se však nezmocnil. Nakonec se Vilém s králem smířil a prokázal mu - a následně i jeho synovi, císaři Karlovi IV. - mnoho dobrých služeb. Však mu také Jan Lucemburský udělil majestát, kterým jej povýšil nad všechny ostatní zemské pány. Stejného ocenění se dostalo pouze Petrovi z Rožmberka. Karel IV. ještě jmenoval Viléma z Landštejna roku 1351 pražským purkrabím, avšak tohoto titulu si už Vilém dlouho neužil - v roce 1356 byl smrtelně zraněn v souboji. Landštejnské statky pak ještě krátce drželi jeho synové Ojíř a Lipolt. Po vymření rodu pánů z Landštejna připadl hrad králi Václavu IV., který jej r. 1381 postoupil Konrádu Krajířovi z Krajku; ten se od roku 1380 honosil titulem nejvyššího královského hofmistra. Jeho syn Lipolt stál za husitských válek pevně na straně krále Zikmunda a proto mu Žižka v roce 1420 poplenil statky včetně bystřického hradu a zajal manželku a děti. Obléhal i Landštejn, avšak bez úspěchu; památkou na toto obléhání je kamenná koule z praku, jenž se nachází u vstupu do příkopu před druhou hradní bránou. Lipoltův syn Volfgang se paradoxně nakonec přidal ke kalichu. Původně rakouský rod v českém prostředí zcela zdomácněl; Kunrát Krajíř z Krajku r. 1501 založil nedaleký pavlánský klášter. Krajířové se výrazně zasloužili i o rozšíření obytných prostor hradu a obehnali jej goticko-renesančním opevněním. Krajířovská éra na Landštejně skončila roku 1579, kdy jej poslední dědička rodu, Anna Roupovská, prodala Štěpánovi z Einzingu. Hrad pak rychle střídal majitele a jeho význam upadal. Vojenské události za třicetileté války se dotkly i Landštejna. Tehdejší majitel hradu Gottfried Neumayer stál na stavovské straně a proto Landštejn v červenci 1618 oblehl francouzský generál hrabě Dampierre. Přestože jeho armáda čítala okolo 6.000 mužů, hrad se mu dobýt nepodařilo. Větší štěstí měl jeho nástupce hrabě Buquoy, který v lednu 1619 přinutil vyhladovělou posádku ke kapitulaci. Po válce se majitelé hradu i nadále střídali. V letech 1685 - 1846 drželi hrad i s panstvím Hebersteinové a po nich (1846 - 1945) Sternbachové. To už byl Landštejn dávno zříceninou; roku 1771 uhodil do hradu blesk a zapálil ho. Nebyl již obnoven. Ke konzervaci a částečné rekonstrukci hradních zřícenin došlo až v době, kdy byl vlastníkem Landštejna stát. Rozsáhlá akce se uskutečnila po roce 1972 a umožnila zachovat tuto významnou památku budoucím generacím. O impozantnosti hradu svědčí i to, že v roce 1999 si kanadský tým filmařů zvolil jeho exteriéry k natočení některých scén historického filmu o francouzské národní hrdince Janě z Arku.
více  Zavřít popis alba 
  • 18.6.2019
  • 12 zobrazení
  • 1
  • 00
Město Deštná leží na Dírenském potoce 15 km severozápadně od Jindřichova Hradce v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji.
Kostel svatého Ottona – v jádře románský kostel z doby před pol. 13. stol., věž ze 17. klasicistně upravená.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 17.6.2019
  • 10 zobrazení
  • 2
  • 11

Nebyla nalezena žádná alba.

Aktivní od

15. prosince 2011

Pohlaví

neuvedeno

Datum narození

neuvedeno

Webová adresa

neuvedeno

Mí oblíbení lidé na Rajčeti

Moji fanoušci na Rajčeti (sledují mě)

reklama