Název

Orlík - (Písek)

Popis

Silueta pseudogotického zámku Orlík, odrážející se ve vodách Orlické přehrady, patří ke známým scenériím České republiky. Zvláště pak o letní rodinné dovolené na této přehradě si lze vhodnější cíl výletu v okolí sotva představit.

První zmínka o vybírání cla na řece Vltavě pochází z roku 1253. Nad brodem řeky na cestě z Milevska do Mirovic sloužil tomuto účelu hrad, založený patrně králem okolo poloviny 13. století. První zmínky o něm z let 1287 – 1288 svědčí o tom, že mezi královskou posádkou Orlíku a lidmi pražského biskupa Tobiáše z Bechyně panovaly velmi napjaté vztahy. Docházelo i k ozbrojeným srážkám a hrad posloužil jako místo, kam se svážela kořist a kde byli drženi zajatci. První přímá zmínka o Orlíku je nicméně až v listině z roku 1357, kdy jej král Karel IV. udělil v manství Jetřichovi z Portic. Ten patřil k nejvýznamnějším postavám politické scény své doby: zastával pozice nejvyššího kancléře Království českého, probošta vyšehradského a biskupa mindenského. Jetřich z Portic postoupil Orlík s královým svolením roku 1360 svému synovci Jetřichovi mladšímu, purkrabímu na Vyšehradě. Roku 1369, patrně po smrti nového majitele, udělil Karel IV. hrad Hyncíkovi Pluhovi z Rabštejna, který se později stal jedním z oblíbenců jeho syna Václava. Roku 1395 vyměnil Hyncík Pluh Orlík se Zikmundem Hulerem za hrad Boršengryn (u Kynžvartu). Zikmund Huler patřil sice rovněž k milcům krále Václava, avšak roku 1405 byl poté, co jej jeho nepřátelé před králem falešně obvinili ze zpronevěry, odsouzen a popraven. Hulerův bratr Ondřej prodal hrad s příslušenstvím roku 1407 Petru Zmrzlíkovi ze Svojšína, nejvyššímu mincmistrovi Království českého. Zmrzlíkové ze Svojšína, kteří hrad drželi až do roku 1514, na něm sídlili a zasloužili se i o jeho přestavbu. Petr Zmrzlík (zemř. roku 1421) a jeho synové Petr, Václav a Jan patřili k vyznavačům husitství; dokonce do té míry, že roku 1422 byl jejich hostem na Orlíku sám Jan Žižka z Trocnova, který zde napsal výzvu Domažlickým, aby se postavili na odpor křižákům a domácím nepřátelům. Roku 1427 však přešli Zmrzlíkové na nepřátelskou stranu, za což jim císař Zikmund udělil do zástavy statky Kostelec, Tochovice a Rožmitál. Jaroslav Zmrzlík, držitel Orlíku od roku 1457, patřil ke straně krále Jiřího, zatímco majitelé sousedního Zvíkova – Rožmberkové a od roku 1475 Švamberkové – stranili Matyáši Korvínovi. Obě strany si vzájemně škodily. Posledním z rodu Zmrzlíků byl Jaroslavův vnuk Václav, který zemřel roku 1567. Orlík držel od roku 1501; poté, co hrad v roce 1508 zničil požár, se odstěhoval do Lnářů a roku 1514 prodal panství s královým souhlasem Kryštofovi ze Švamberka. Ten získal na Orlík právo dědičného držení. Kryštof ze Švamberka hrad s velkým nákladem opravil a přestavěl, takže se stal jedním z center rozsáhlého švamberského majetku. K orlickému panství tehdy patřilo 5 dvorů, 2 pivovary, 3 městečka a 51 vsí. Další renesanční přestavby na Orlíku provedl po roce 1575 Kryštof II. ze Švamberka (zemř. 1582). Petr ze Švamberka se za stavovského povstání v letech 1618 – 1620 postavil proti císaři, za což mu byl majetek po Bílé hoře zkonfiskován. Orlík měl tehdy vojenskou posádku; císařským vojskům se vzal počátkem dubna 1621. Orlické a zvíkovské panství získal koncem roku 1622 Adam ze Šternberka, avšak ten již v dubnu 1623 zemřel a obě panství koupil věrný straník Habsburského domu, kníže Jan Oldřich z Eggenberka. Ten vypomáhal peněžně císaři v předchozích letech při potlačování povstání, za což obdržel darem panství krumlovské, netolické a prachatické. Roku 1623 byl povýšen do stavu říšských knížat a roku 1628 jmenován vévodou krumlovským. Eggenberkové Orlík drželi až do roku 1717, kdy jej prodali Schwarzenberkům. Za Eggenberků Orlík jako sídlo majitelů nesloužil a situace se nezměnila ani za Schwarzenberků, kdy si roli nejvyššího správního centra podržel Krumlov. Přesto se zde často upravovalo a dostavovalo. Roku 1802 se rod rozdělil na dvě větve a mladší z nich sídlila právě na Orlíku. Tehdy také zažil zámek patrně období své největší slávy, protože se stal domovem zakladatele orlické větve, rakouského polního maršálka Karla Filipa Schwarzenberka (1771 – 1820). Ten je ve světové historii znám především svým vítězstvím nad Napoleonem v „bitvě národů“ u Lipska roku 1813. Roku 1802 zámek vyhořel, ale Karel Filip jej nechal opravit a přistavět třetí patro. Interiéry zámku byly upraveny v empírovém slohu. Když se v polovině 19. století rozhodla hlavní rodová větev nákladně přebudovat Hlubokou v tehdy se prosazujícím romantickém novogotickém slohu, nemohli jejich orličtí příbuzní zůstat pozadu. Regotizace provedená na bázi projektu pražského profesora architektury Bernarda Gruebera v letech 1849 – 1860 sice nedosáhla pompéznosti Hluboké, nicméně i tak naposled výrazně změnila vnější tvářnost Orlíku. Následovala kultivace okolí parkem a výstavba rodinné hrobky v letech 1861 – 1864. Poslední drobné stavební úpravy na zámku provedli orličtí Schwarzenberkové ještě v letech 1937 – 1939. Po čtyřicetiletém intermezzu ve druhé polovině 20. století, kdy zámek zabral stát, je Orlík ve vlastnictví rodu Schwarzenberků i dnes.

Nastavení