Název

Zvíkov - (Písek)

Popis

Královský hrad Zvíkov na soutoku Otavy s Vltavou je nádhernou ukázkou hradu s obvodovou zástavbou z doby posledních Přemyslovců. Návštěvník Zvíkova nalezne vše – historii, hezkou přírodu i skvostnou architekturu –, takže odtud nemůže odejít zklamán.

Zvíkovský hradní ostroh byl osídlen již v prehistorické době. Archeologické průzkumy lokality z let 1955 – 1959 a 1973 ukázaly, že zde v době laténské stávalo opevněné sídliště, které mohlo být i oppidem. Založení středověkého hradu lze připsat prvnímu dědičnému českému králi Přemyslu Otakarovi I., za nějž však stavba jistě nebyla dokončena a pokračovali v ní ještě jeho syn Václav I. a vnuk Přemysl Otakar II. Každopádně, první zmínka o objektu jako hradu je již z roku 1234 a brzy nato – roku 1249 – zde byli vězněni účastníci vzpoury proti Václavovi I.: jeho syn králevic Přemysl Otakar II. a pražský biskup Mikuláš. Odboj nakonec skončil smírem, kdy se vzpurný syn musel pokořit svému otci. Na hradě, zmiňovaném roku 1250 pod módním německým názvem Kliengenberg, jsou doloženi jeho první purkrabí: Konrád (1238), Vlček (před rokem 1243) a Hirzo (do roku 1259). Již od samého počátku se hrad snažil získat mocný jihočeský rod Rožmberků, který vyvrcholil v letech 1285 a snad i 1287, kdy byl neúspěšně obléhán Závišem z Falkenštejna. Cíle nakonec dosáhl Jindřich z Rožmberka, kterému se podařilo hrad získat od Rudolfa Habsburského do zástavy. Na tento počin navázali další Rožmberkové po roce 1307, kdy se jim – byť vždy pouze jen doživotně – podařilo získávat Zvíkov do zástavního držení. Za Jana Lucemburského byly motivem zejména finanční půjčky, které králi obratně poskytoval Petr z Rožmberka. Karel IV. sice roku 1355 zařadil Zvíkov do 6. článku zákoníku Majestas Carolina, tj. mezi hrady za žádných okolností nezcizitelné, nicméně v praxi se tato snaha příliš neprosadila. Král Václav IV. ustanovil purkrabím na Zvíkově Jana Hájka z Hodětína a na hradě byla zavedena povinná vojenská služba početných zvíkovských manů. Hrad si pak po celé 15. století držel status významné vojenské pevnosti, která přečkala i obležení husity v roce 1429. Jako reakci na ně přistoupili Rožmberkové, kteří Zvíkov získali od císaře Zikmunda do zástavy roku 1431, v letech 1437 – 1457 k zesílení hradního opevnění. Zvíkov se stal v té době místem důležitých politických jednání. Roku 1473 přenechal Jindřich z Rožmberka zvíkovskou zástavu s milevským klášterstvím svému strýci Bohuslavovi ze Švamberka. Za Švamberků začala vojenská funkce hradu pomalu ustupovat do pozadí; Švamberkové zde provedli řadu úprav směřujících ke zvýšení obytného standardu a hrad se stal centrem společenských radovánek vrchnosti 16. století. Roku 1574 prodal královská komora zvíkovské panství Kryštofovi ze Švamberka, takže Zvíkov jednou provždy přestal být královským majetkem. V roce 1617 zdědil rodové statky Petr ze Švamberka, který se aktivně zúčastnil českého stavovského povstání v letech 1618 – 1620. Hrad tehdy dostal početnou vojenskou posádku a naposled se stal významnou pevností. Zvíkovská posádka se nevzdala ani po Bílé hoře a proto byl Zvíkov v roce 1622 jako poslední stavovská pevnost císařským vojskem, obležen, dobyt a vydrancován. Nový majitel – Oldřich z Eggenberka – jej sice nechal opravit, ale postupný úpadek hradu již zastavit nedokázal. Eggenberkové Zvíkov využívali pouze utilitárně a situaci nezměnili ani Schwarzenberkové po roce 1719, kdy se centrem panství stal Orlík. Roku 1751 hrad vážně poškodil požár, avšak ještě byl opraven a roku 1777 dostal most přes příkop před Píseckou branou. Postupně ale chátral a v prvé polovině 19. století byl již zříceninou. O její částečnou opravu se pod vlivem romantismu pokusil v letech 1840 – 1844 kníže Karel Schwarzenberk a k dalším úpravám – zejména hradního jádra – bylo přistoupeno po roce 1880. V 19. století inspiroval Zvíkov řadu českých umělců, mj. malíře Mikoláše Alše a dramatika Ladislava Stroupežnického. Od roku 1948 je držitelem hradu stát. Za této éry byla hradu věnována mimořádná péče a bylo přistoupeno k jeho téměř komplexní rekonstrukci. Zdaleka ne všechny aspekty této rekonstrukce lze hodnotit pozitivně; je však také pravdou, že tím byla cenná památka jednou provždy zachráněna pro budoucí generace.

Nastavení